Close

Grumle – rozpravy s vlastním nitrem

Muselo být působivé vidět a slyšet potulné kočovné kováře, kteří přímo pod širým nebem nebo pod provizorními přístřešky kovali ze železa, později i z mosazi, své grumle. Například moravskoslezská hutnická oblast se svou hojností kovové suroviny přímo vybízela, aby se tu výrobci těch úžasných hudebních nástrojů usazovali, třeba i natrvalo. Kov byl totiž vždy nejpříhodnějším materiálem pro tvorbu tohoto čarovného zvukového prostředku. K jeho rozeznění v ústní dutině je zapotřebí co nejtvrdší, ale zároveň i co nejpružnější zahnutý kovový jazýček, který se rozechvívá mezi úzce přiléhajícími výběžky rámečku grumle. Ovšem v paměti se u nás udržel i archaičtější způsob zhotovení této její „rukojeti“, a sice opracováním kořene tvrdých dřevin, jakými byl akát nebo habr. Kov však v tradici převládl a představuje tak určitou protiváhu v převážně dřevěném světe lidových hudebních instrumentů.

Cigáne, cigáne
udělé mi grumle,
budu si grumlovat
na kopečko v humně!

Zaposloucháme-li se do zvuku grumle, objevíme v něm celý zvukový mikrokosmos. Jestliže se zvonem sdílí grumle jeho magickou pověst, sdílí s ním také jeho harmonickou plnost. Zatímco taková píšťala nám postupně odhaluje své jednotlivé tóny, ze kterých v plynutí času spřádáme její melodie, grumle nám vyzradí její tušenou melodickou šíři takříkajíc na jediné brnknutí. Kolik znějících frekvencí se nám nabízí v jediném tónu? Z nich pohybem rtů i celé tváře jen „povytahujeme“ jednotlivé harmonické tóny zpívající tichou píseň travnatých plání. Ty se drobně klenou nad jasným fundamentem základního tónu grumle – nejnižších alikvotních tónů – jako myriády vln horského potoka plynoucího ve zřetelně ohraničeném korytě. V tom se grumle podobá kobze, která, přestože vytváří svůj zvukový charakter na zcela jiném principu, obaluje svou trochu nejasně zaznívající melodii bujným hávem doprovodných tónů.

Neděla s pondělkem,
to je veseuý den,
dycky mně grumluje
šohajek pod oknem.

Podobně jako kobza svým ustáleným zněním doprovodných strun směřuje jakoby ke stavům blízkým transu i bžundačka, jak se grumli říkávalo v hornickém argotu, má tyto sklony. Proto byla vždy více než nástrojem nějakého vyjádření navenek spíše prostředkem pro komunikaci se svým nitrem. Její transcendentální charakter napomáhal odpoutat se od strastí a starostí všedního dne. Její zvuk unášel a konejšil mysl hráče, který jej mohl mít díky jejím nepatrným rozměrům kdykoli k dispozici – na poli, na pastvě či v řemeslné dílně. Intermezza mezi prací mohla být vyplňována právě grumlováním, které dávalo na chvíli zapomenout na všechny pracovní i osobní nesnáze. Mohla by tuto roli plnit grumle i dnes?

Podívejte se na grumle v sekci OBCHOD.

grumle - kovový lidový hudební nástroj - archeologický nález

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *