Stará dobrá švédská ocel

Před časem, už je to možná i pár let, jsem se vydal na výlet z Rožnova do nedalekého Štramberku. Cestou jsem se však zastavil v sousední Kopřivnici u jednoho starého pána, který na inzerát prodával staré pily na dřevo. Vím, že taková stařičká ocel kdysi ještě bývala kvalitní oproti té dnešní. Právě z takové vyrábím lamely pro grumle. Je okouzlující, jak se zašlý kus kovu s patinou času, běžně odsouzený k neupotřebení, promění znovu v něco, co opět plní svůj účel a dělá zase radost. Navíc bych ani u dnes produkovaného materiálu takového znějícího výsledku nedosáhl, jak jsem si už v minulosti i ověřil.

Když jsem dorazil k onomu starému pánovi, zavedl mě do sklepa, kde měl pily schovány. U jednoho pilového plátku mi z vážností říkal, že se jedná švédskou ocel! A skutečně, měl ještě původní papírový obal a byl nepoužitý. Mohl jsem se tak o tom sám přesvědčit.

Když jsem pak v tom jasném letním dni pokračoval v cestě okolo Bílé hory do malebného Štramberku, říkal jsem si, že si onen ocelový plátek nechám až na nějakou zvláštní příležitost, až se na něj budu cítit. A ta chvíle konečně přišla a já jsem se s mírnou bázní dal do hledání budoucího jazýčku grumle v tomto plátku švédské oceli. Samotné tělo grumle jsem taky vyrobil z nevšedního materiálu, a sice z houževnaté nerezové oceli. Práce byla ještě o něco náročnější, ocel byla ještě méně poddajná než jindy, ale stálo to za to. Tahle grumle bude stále jakoby zářit novotou.

Nástroj je co do velikosti celkem drobný a pro sebe sem si jej nazval „Kapka rosy“, protože ji tvarem připomíná. Zvuk je však výrazný a frekvenčně plný a vyvážený. Obdivuhodný je i její přirozený dlouhý tón. Grumli jsem naladil do velmi univerzální tóniny „G“.

Grumlí nevyrábím zdaleka tolik, jako třeba koncovek a píšťal vůbec. O to osobnější vztah mám ke každému nově zhotovenému nástroji a k jeho hlasu – duši. Jsem už tedy zvědavý, komu bude v budoucnu sloužit tento nástroj a kdo se bude radovat z jeho hry. Taky se těším, až z tohoto materiálu budu vyrábět další grumle.